V následující kapitole shrneme informace o očkování se zaměřením na očkování v dětském věku. Očkování je velice účinná metoda primární prevence pro celou řadu infekčních chorob, které mohou mít velice závažný až fatální průběh a jejich prodělání může mít významné zdravotní následky. Často u těchto onemocnění neexistuje efektivní léčba a léčí se pouze symptomy onemocnění. Očkování je tak nejsnazší formou ochrany.

Význam očkování

Podle mezinárodních studií zachrání očkování celosvětově až 3 miliony lidí ročně. V České republice je nastaven efektivní plán povinných očkování, díky kterému se podařilo snížit výskyt některých onemocnění na minimum. Bohužel, v posledních letech proočkovanost populace postupně klesá a díky tomu se zvyšuje výskyt onemocnění, kterým lze očkováním zabránit.

Plošným očkováním skupiny obyvatel vzniká ve společnosti tzv. kolektivní imunita. Čím vyšší je proočkovanost ve společnosti, tím nižší je míra pravděpodobnosti nákazy. To je významné především pro ty, kteří z nějakého důvodu nemohou být očkování, např. novorozenci nebo osoby s alergickou reakcí na očkovací látku. Díky vysoké proočkovanosti se v České republice podařilo vymýtit velice nebezpečnou dětskou obrnu. Ta se na našem území objevuje pouze kvůli importu nemoci ze zahraničí.

Je nutné zmínit, že žádné očkování neposkytuje 100 % ochranu před onemocněním, ale pokud se i přes očkování nemocí nakazíte, je velmi pravděpodobné, že nemoc bude mít mírnější průběh.

Všechny vakcíny, které jsou dostupné v České republice, podléhají registraci a kontrole vývoje.

Očkování se dělí na povinná a nepovinná. Přitom i u povinných očkování má přednost svobodné rozhodnutí osoby, v případě dětí jejich zákonného zástupce. V případě, že zákonný zástupce s očkováním nesouhlasí, musí být průkazně seznámen s riziky plynoucími z odmítnutí očkování a musí registrujícímu lékaři dítěte podepsat prohlášení o poučení a odmítnutí očkování.

Povinná očkování

Při pravidelném „povinném“ očkování jsou děti v ČR očkovány proti tuberkulóze (děti z rizikových skupin), záškrtu, tetanu, dávivému kašli, onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae typu b, přenosné dětské obrně, virové hepatitidě B, spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Očkování se provádí podle vyhlášky MZ ČR č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.

Černý kašel

Černý kašel je vysoce infekční onemocnění dýchacích cest, které se přenáší kapénkovou infekcí. Typickým projevem tohoto onemocnění jsou dlouhotrvající záchvaty kašle, které mohou trvat i několik týdnů. Záchvaty mohou být tak intenzivní, že může dojít i ke zlomeninám žeber a mohou vyvolat zvracení. Nejzávažnější průběh mívá černý kašel u novorozenců a dosud neočkovaných dětí. Z toho důvodu je možné nechat se očkovat v těhotenství, optimálně po 27. týdnu těhotenství. Tím se dostanou protilátky z těla matky i na dosud nenarozený plod.

Dětská obrna

Dětská obrna je vysoce nakažlivé virové onemocnění. Vir se nejčastěji objevuje ve stolici nakaženého a při nedostatečné hygieně se může šířit dotekem nebo skrze kontaminovanou vodu a potraviny. Onemocnění může mít velice závažný průběh, který může končit ochrnutím nemocného nebo smrtí. Jiným závažným příznakem je paralýza dýchacích a žvýkacích svalů.

Nákazy Haemophilus influenzae typu b (Hib)

Hib je bakteriální onemocnění, které se šíří vzdušnou cestou prostřednictvím kapének. Nejvíce ohrožující je pro děti mladší 5 let. Onemocnění může způsobit řadu závažných komplikací, nejčastěji zánět mozkových blan nebo zánět hrtanové příklopky, při němž hrozí nemocnému udušení. Nemoc může způsobit trvalé následky, např. hluchotu nebo psychomotorickou retardaci.

Tetanus

Tetanus je akutní život ohrožující onemocnění vyvolané toxiny, které produkují bakterie Clostridium tetani. Spory C. tetani jsou přítomny běžně v prostředí, zejména v půdě kontaminované zvířecími a lidskými výkaly. K přenosu na člověka dochází i skrze malé ranky na povrchu kůže. Tetanus se projevuje svalovými křečemi a ztrátou koordinace svalových pohybů. I přes včasnou intenzivní léčbu často dochází k úmrtí nemocného kvůli selhání srdce nebo zadušení.

Záškrt

Záškrt je způsoben bakteriemi Corynebacterium diphtheriae, Corynebacterium ulcerans a Corynebacterium pseudotuberculosis. Ty produkují toxiny, které mohou způsobovat poškození nervů, ledvin a srdce. Záškrt se projevuje jako těžká angina s pablánami. Otoky v oblasti hrtanu i hltanu mohou vést k udušení. Nemoc se šíří kapénkami vzduchem nebo dotykem s kontaminovanými předměty.

Virová hepatitida B

Hepatitida neboli žloutenka je virové onemocnění, které napadá játra. Žloutenka typu B se šíří kontaktem s krví nebo jinou tělní tekutinou infikované osoby. Hepatitida je vysoce nakažlivá a způsobuje zánět jater, který může přejít do chronického stádia. V takovém případě hrozí cirhóza jater nebo rakovina.

Příušnice

Příušnice jsou virové onemocnění, které způsobuje zánět slinných žláz. Šiří se kapénkami vzduchem nebo kontaktem s kontaminovanými předměty. Příznaky onemocnění jsou zduření slinných žláz, horečka, bolest svalů a nechutenství. Mohou se vyskytnout komplikace, např. zánět mozku, slinivky břišní nebo mužských pohlavních žláz, který může způsobit neplodnost. Příušnice jsou zároveň velice nebezpečné pro těhotné ženy, protože mohou způsobit samovolný potrat. V důsledku onemocnění může dojít i ke ztrátě sluchu.

Spalničky

Spalničky jsou velice nakažlivé virové onemocnění, které se šíří vzduchem nebo kontaktem s kontaminovanými předměty. Spalničky se projevují několik dní trvajícími vysokými horečkami, kašlem, rýmou, zánětem spojivek a vyrážkou. Nebezpečím jsou komplikace, především záněty plic a mozku.

Zarděnky

Zarděnky jsou virové onemocnění, které se šíří kapénkami vzduchem nebo kontaktem s kontaminovanými předměty. Mívají většinou mírný průběh s příznaky podobnými chřipce doplněné vyrážkou. Velmi rizikové je toto onemocnění pro těhotné ženy, především v prvním trimestru. Virus může způsobit závažná poškození plodu, samovolný potrat nebo smrt.

Tuberkulóza

Tuberkulóza je bakteriální onemocnění, které může postihovat řadu orgánů, ale nejčastěji plíce. Příznaky jsou horečka, kašel, vykašlávání krve. Šíří se kapénkami vzduchem. V České republice se díky vysoké proočkovanosti podařilo významně snížit výskyt tohoto onemocnění, proto se od roku 2010 očkují pouze děti, které mají v anamnéze nějaký rizikový kontakt. Zjišťování potřebnosti očkování proti TBC se provádí již v porodnici.

Nepovinná očkování

Nepovinná očkování se dělí na očkování hrazená z veřejného zdravotního pojištění a očkování nehrazená. V případě hrazených očkování se hradí očkovací látka, ale očkovaný si musí uhradit aplikaci očkovací látky.

Invazivní meningokoková onemocnění (IMO)

IMO jsou velice vzácná, ale zároveň závažná bakteriální onemocnění, která mohou vést k úmrtí pacienta nebo k vážným následkům. První příznaky se podobají chřipce nebo běžnému nachlazení, proto se špatně rozpoznávají. IMO má ale velice rychlý průběh a může vést ke ztrátě sluchu, poškození psychomotorického vývoje u dětí nebo k nutné amputaci částí těla. V ČR je dostupné očkování proti meningokoku typu B a meningokokům typu A, C, Y, W. Nejvíce ohroženou skupinou jsou malé děti a děti dospívající.

Pneumokoková onemocnění

Pneumokoková onemocnění způsobují řadu nemocí, např. zánět středního ucha, zánět vedlejších nosních dutin, zápal plic, otravu krve nebo zánět mozkových blan. V ČR jsou momentálně k dispozici dva typy očkovacích látek – základní, která je plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění a rozšířená, která je účinná proti více typům pneumokokových infekcí, a která se doplácí.

Lidský papilomavirus (HPV)

O HPV informujeme podrobněji zde. Viry HPV mohou způsobovat řadu závažných onemocnění, např. rakovinu děložního čípku. Očkování je nejúčinnější před zahájením sexuálního života, proto je v české republice hrazeno z veřejného zdravotního pojištění pro dívky i chlapce ve věku 13 let. V období od 14 do 17 let věku je na očkování možné čerpat příspěvek z fondu prevence. Více informací o příspěvku naleznete zde.

Mezi doporučená očkování, která nejsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění patří očkování proti rotavirovým infekcím, klíšťové encefalitidě, žloutence typu A, chřipce a planým neštovicím.